Sutechova zrada
Usirův bratr, ryšavý bůh Sutech, pozoroval se závistí lásku a slávu, která provázela Usira na jeho cestách. Sutech byl silný a ukrutný, nikdy nemyslil, jak by někomu pomohl. Lidské utrpení mu působilo radost, a proto je rozmnožoval. Zatímco Usírev učil lidi poznávat svět, Sutech myslil jen na jedno: jak upevnit svou moc. Nenáviděl Usira a čekal, kdy se mu naskytne příležitost dobrého boha zničit.
Ale starostlivá Eset neopouštěla Usíreva ani na krok, a dokud Usira střežila Eset, nemohl Sutech nic podniknout.
V Sutechově hlavě se stahovaly temné myšlenky jako mraky před mořskou bouří a náhle mu hlavou bleskla lest. V noci, když Usir spal, tajně změřil jeho tělo a podle té míry nechal zhotovit truhlici. Nikdo nikdy neviděl truhlici nádhernější a drahocennější. Pestré barvy zdobily její povrch, ryzí zlato rozlévalo na víku svou záři a na bocích truhlice jako ohně plápolaly drahokamy ve všech barvách duhy.
Pak vyhledal Sutech Usira a řekl mu: „Můj dobrý bratře, jdu tě pozvat k sobě na hostinu. Ale raději přijď bez své ženy, nemá mne ráda a snadno by se mohla stát z veselé hostiny smutná.“
Usir netušil lest a slíbil, že přijde. Sutech pozval také hrstku spiklenců, kteří nenáviděli Usíreva stejně jako on.
Večer přišel Usir na hostinu k Sutechovi a zasedl s ním a s jeho přáteli ke stolu ozdobenému lotosovými květy. Hostina byla královská. Pečené býčí kýty se střídaly s pečenými husami, chléb a koláče voněly na mísách a džbány s pivem a vínem nikdy neukázaly osychající dno. Uprostřed hostiny přinesli na Sutechovo znamení otroci nádherně zdobenou truhlici.
Všichni se jí podivovali a Usírev řekl: „Připravil jsi mi, bratře, velkolepou hostinu, ale ze všeho, co jsem v hodovní síni spatřil, je nejpodivuhodnější tato truhlice.“
„Milý bratře,“ řekl Sutech, „tahle truhlice je dárek, který jsem připravil svým hostům. Mile rád ji dám tomu, komu bude jako na míru.“
„Pojďme, zkusíme to,“ zvolal jeden ze Sutechových přátel a hned ulehl do truhlice, ale musel přikrčit nohy, neboť byl příliš dlouhý. Vyskočil a pustil na své místo jiného hosta. Ten byl zase příliš krátký. Třetí byl příliš hubený a čtvrtý zase tlustý. Konečně přišla řada na Usíreva. S úsměvem se položil do truhlice. Hodila se přesně na něho.
Vtom uchopili Sutechovi přátelé víko zářící žlutým zlatem a hodili je na truhlici, ve které ležel Usir. Velkými hřeby přibili víko na truhlici a zalili je roztavenou smolou.
Truhlici s Usirem vynesli do noci na pustý břeh a svrhli do Řeky. Pak se vrátili do hodovní síně a hostina se proměnila v oslavu Sutechova vítězství nad Usírevem.