Ochránce mrtvých
Manželství Nebthet se Sutechem však nebylo šťastné. Sutech o ní mezi ostatními bohy začal také rozhlašovat, že je neplodná.
Viděla požehnaný svazek své krásné sestry a okouzlujícího bratra, milujícího Usira. Nebthet je však Esetiným dvojčetem, je tedy stejně krásná. A přesto, že miluje svoji sestru a bojí se svého muže Sutecha, touží Nebthet po Usírevovi. Dychtila po jeho dotyku, který ji měl vyléčit z roků suchých obětí jejího bratra Sutecha.
Nebylo těžké dostat se v převleku za svoji sestru Eset na Usirovo lože. Ten se nacházel samotný ve tmách. A sám, bez své setry-manželky Esety, kterou právě zaměstnaly její božské povinnosti.
Povede se Nebthet jej přelstít? Dokáže na tváři předstírat radostnou Esetinu bezstarostnost, která poznala tolik mileneckých obětí? Dokáže, by jí zvlhl zrak, když celá její duše je vysušená spalujícími potřebami Sutechovými?
Ale Usírev je důvěřivý. Zašeptal slůvka o milém překvapení, které ona zklidnila polibkem.
Usirovo obětí je jako chladná voda v poušti. Je jako sluneční svit v listech posvátných palem. Jeho ruce na jejím těle jsou jako hvězdný žár. Klene se nad ní jako prostory noční oblohy. Usirovo vyzařování je jako pára stoupající nad lotosovým jezírkem. A záplavy na Řece, blahodárné rozlití vod, to je vyvrcholení jejich společné vášně.
Pak zpoza západních kopců se ozvalo hromobití – to se blížila zřídkavá bouře, přivolaná Sutechem. Nebthet vstává z lože s rozcuchanými vlasy a strach, který Usir na chvíli rozptýlil, se opět vrátil do jejího srdce.
Usírev nechtěl, aby odešla. „Přece se nebojíš té bouře?“ dobíral si jí. „Vždyť to je jen náš bratr Sutech.“
Nebthet se přinutila, by se na něj usmála, vtiskla mu na rty poslední polibek a uprchla.
Z této jejich vášně se narodil bůh Anup. Ten byl na Sutechův rozkaz zanechán v poušti. Bohyně Eset jej však našla a vychovala.
Sutech žárlil na Usira a začal jej dokonce nenávidět, když se pak stal vládcem Ta Kemet.